pondělí 29. června 2015

Svojšický zážitek s Klusem


Kdyby se mě někdo před rokem zeptal, jestli poslouchám Tomáše Kluse, tak bych se mu vysmála a začala si ťukat na čelo. Jenže teď... V létě jsem se s ním poprvé setkala osobně, při autogramiádě. Ani nevím, co jsem proti němu předtím měla, ale každopádně jsem si v srpnu uvědomila, jak výjimečný člověk to je. Člověk se zlatým srdcem. A takových za život potkáte upřímně opravdu málo. Takových, jako je on. V listopadu jsem se s ním setkala osobně podruhé. Pak to přišlo, pustila jsem si pár jeho písniček. Pár jeho písniček? Do pár měsíců jsem všechna 4 jeho alba znala nazpaměť. Po každém osobním setkání s ním je mi dán pocit, že můžu zachránit celý svět. Tolik energie, kolik dokáže předat...

V sobotu 27. června v areálu ve Svojšicích u Pardubic Tomáš Klus a Jeho Cílová Skupina zorganizovali dvojkoncert spojeným s křestem Tomášova pátého alba "ANAT ŽIVOT NENÍ". Album je ode dneška - 29. června - v prodeji. A nyní nastává roční pauza, po které se snad kluci vrátí na scénu. Prozatím po sobě nechali jen toto album, které svými písněmi mluví samo za sebe. Samozřejmě, v létě budou ještě jezdit po festivalech, ale to, co proběhlo ve Svojšicích...

I přes chvilkové přeháňky (které propukly především u druhého koncertu, ale abych pravdu řekla... celkem se k tomu déšť hodil) to byl nádherný zážitek v nádherném prostředí, kde v okolí není prakticky žádná civilizace. Líbil se mi také nápad, který můžete vidět na fotce nahoře. Na vratech do backstage byl obrovský nepřehlédnutelný nápis "Přeju Ti" a velký papír, kam jsme mohli napsat cokoliv. Je to moc milé, při jarním turné to bylo zase tak, že si lidé napsali na papírek, co přejí ostatním, a když Tomáš hrál píseň "Přeju Ti", tak ty papírky kolovaly. I mně jeden zůstal, nosím si jej v peněžence :)


Jako předskokani se představili Pavel Helan a Sima Martausová. Na křest Tomáše Kluse a Jeho Cílové Skupiny se nemohlo vybrat snad ani nic lepšího. Zaujala mě především Sima, která se dá podle mě považovat za slovenskou (a samozřejmě ženskou) verzi Tomáše. Byla strašně zlatá, jelikož se pořád dojímala nad tím, jak jí lidé tleskají, absolutně na to není zvyklá.

A pak začal první koncert kluků. Abych to vysvětlila, první koncert trval přibližně dvě hodiny a probíhal jako klasický koncert Tomáše a spol. - kdo nezažil, nepochopí. Klasický koncert probíhá tak, že se Tomáš chvílemi chová jako blázen, Jirka Kučerovský má neustále vtipné narážky a písničky se neustále přerušují - ať už improvizovaným rapem Tomáše, nebo jeho rozhodnutím, že se jde najednou bos projít mezi lidmi, a i když neustále slyšíte jeho hlas, tak ho nevidíte, jelikož se opravdu prochází mezi vámi a komentuje to, že se právě napil piva, které mu nabídla nějaká paní, nebo že právě sedí s pánem na lavičce a fotí si selfíčko. Tomáš neustále mluvil o svém bolavém kolenu (kdo tam nebyl, nepochopí), s Jirkou po každé písni děkovali slovy "Děkujeme VÁS", nebo přemluvil "strýčka" Jana Jelena, aby pustil pár dětí k němu na jeviště, kde strávily většinu koncertu.

Tomáš má neskutečný dar. Já jsem člověk, který na koncertech nedokáže tančit a zpívat nahlas jako většina extrovertů. Nedokážu na koncertě, kde je tolik lidí, dávat najevo své emoce. Pokaždé, když jsem však na koncertě Tomáše, tak celé ty hodiny pohupuji nohami a hlavně - usmívám se. Celou tu dobu. Na jeho koncertu nejde mít koutky úst jinak, než vzhůru. Opravdu ne. Ani déšť vám ten úsměv nesmyje. Při prvním koncertu jsem se na Tomáše usmívala s radostí ze života, při druhém jsem se na něj dívala s respektem a pochopením v očích.

Přesně ve 21:10 pokřtila nové CD Tomášova maminka vodou. A začal onen druhý koncert, při kterém kluci naživo zahráli celé nové album. Bez legrace, bez improvizací, absolutně vážný koncert, opak toho prvního. A bylo vidět, jak je ono album jiné, než jejich předcházející. Je vidět ten jejich posun. Jako kdyby lidsky dospěli. Za Tomášem bylo plátno, kde se promítalo tvoření výtvarnice Lény Brauner, která je autorkou grafické podoby alba. Po koncertě jsem si nechala album podepsat alespoň od ní, jelikož jsem na Tomáše už čekat nemohla (měla jsem už domluvený odvoz, jinak bych se nedostala pryč :D). Má můj obdiv a respekt, opravdu je to úžasná umělkyně :) Neskutečný zážitek. Když Tomáš zpíval píseň "ANAT", měla jsem husí kůži a slzy v očích. Kdyby na světě byli všichni lidé jako Tomáš, tak by byl plný míru a lásky.

Slyšíte, co pláčou stromy? Matka Země co volá? Umírá. No, a co my? Jen mluvíme dokola. Samé "kdyby", samé "jednou", a pak po nás potopa. Což takhle se jednou zvednout a to klubko rozmotat?

Žádné komentáře:

Okomentovat