sobota 1. srpna 2015

Písecká láska

Stačily pouhé 3 dny a já si ono město totálně zamilovala! Kdyby mi někdo před měsícem řekl větu "Byl jsem v Písku.", představila bych si jen nejstarší kamenný most v Česku a Filmovou akademii Miroslava Ondříčka (FAMO). A i přesto, že jsem o Písku nikdy nic bližšího nevěděla, nehorázně jsem se sem toužila podívat. V prvním letním měsíci tohoto roku se mi to konečně podařilo a já strávila rovné 3 dny plné horkého sluníčka v mém vytouženém Písku!

Abych řekla pravdu, já, holka z velkoměsta, co chce žít v Praze, bych byla schopná se přestěhovat právě sem! Ano, Písek je tak kouzelné a malebné městečko, že mě napadají i takové šílenosti. To město je tak... čisté. Zjistila jsem, že zde žilo tolik umělců... a nikdo z nich na toto město nikdy nezanevřel! Už po prvním dni jsem si uvědomila, jak mi ten klid bude chybět. Samozřejmě, že existují i jiná klidná městečka, ale mé srdce patří prostě sem. Znáte ten pocit, když vás vaše cesty dovedou někam, kde jste nikdy nebyli, a vy byste přesto přísahali, že jste tam museli už dávno zavítat?

Hned u nádraží jsem míjela již zmiňovanou FAMO. Jak jsem však kráčela dál a dál do historického centra, nemohla jsem si pomoci. Těmi všemožnými tajemnými uličkami bych mohla bloudit hodiny, dny, týdny, měsíce a roky a sama vím, že nikdy by mě to neomrzelo! Mohla bych každý den hledat poklady v podobě zapomenutých knih v Knihkupectví a antikvariátu U Slona, schovávat se na dvorečku v Kavárně Až na půdu (a naslouchat odbíjení nedaleké kostelní věže), procházet se za letního večera Palackého sady, kolem řeky Otavy a kamenného mostu, kolem splavu (kterým se inspiroval Fráňa Šrámek - jistě znáte jeho báseň Splav!), zkoumat a nalézat další domy, na kterých je pozůstatkem dílo Mikoláše Alše či navštěvovat Městský ostrov, ke kterému vede most obemknutý mými pavoučími kamarády. Ach.







Žádné komentáře:

Okomentovat