pondělí 29. srpna 2016

Just Charlie-esque thought

Jakmile se na scéně objeví poslední týden letních prázdnin, mívám zvláštní nutkání nechat se ovládnout příběhem "The Perks of Being a Wallflower". Vytvořila jsem si takovou svou vlastní tradici. Poslední 4 prázdninové dny číst knížku a poslední den zhlédnout stejnojmenný film. A léta plynou. Už mi není 13, tak jako poprvé, když jsem se rozhodla propadnout spárům hlavního hrdiny Charlieho, který se chystá do prvního ročníku střední školy. Dokonce mám už dávno za sebou i onen první ročník. Zvláštní. Vidět, jak nám připadá, že se nic nemění, ale přitom - když se ohlédneme do minulosti, tak je vlastně všechno úplně jinak, než dřív.

Uvědomuju si, že Charlie si vytrpěl své, ale zároveň je mi jasné, jak moc jeho myšlenky sdílím, i když nechci. Kolik lidí asi četlo knížku, kterou právě čtete, a kolik lidí učinil její příběh šťastnými? Co se s těmi lidmi stalo? Pro kolik lidí je ta píseň, kterou zrovna posloucháš, jejich nejoblíbenější? Kolik z nich rozbrečela, kolik dohnala k smíchu? Při jaké příležitosti ji slyšeli poprvé? Něco, co považuješ za SVÉ oblíbené, není jen TVÝM.

Všechno, co je naší přítomností, bude jednou zapomenutou minulostí. A pokud naše příběhy nezačneme šířit dál - ať už ústně, či písemně..nadobro se ztratí. Nikdo je nikdy nenajde. Všechno je tak pomíjivé. Když necháme vzpomínky žít, můžeme jejich trvanlivost prodloužit. Ale na jak dlouho?

V dlaních mi leží kniha z antikvariátu a já si říkám, kolik lidí si ji přečetlo. Pro které z nich byla právě ona tou nejoblíbenější. A proč se nyní ocitla v antikvariátu? Co se stalo s původním majitelem? Kdyby každý, kdo ji držel v rukou, zanechal uvnitř krátký dopis, vše by bylo jinak.. Možná jsem jen sentimentální a pořád za vším hledám znamení, jelikož jsem jako malá byla posedlá tajemstvími a záhadami, ale copak by to nebylo krásné? Bylo, ale není. Vždycky je ale čas něco změnit. Udělat něco, co byste chtěli vy sami.

Charlie čte, aby neměl čas na takové myšlenky. Přesně takové myšlenky. Užírající myšlenky. Já se snažím je omezit. Opravdu se snažím. Jenže když čtete něco, co připomíná vaše vlastní myšlenky, tak je to těžší, než se na první pohled zdá. Jedno je ale jisté. Pokud přesvědčíme sami sebe, že lidé, kteří se oddali stejnému příběhu a slovům, byli v tu dobu ze srdce šťastní, a když tomu alespoň na chviličku uvěříme, jejich štěstí ucítíme na vlastní kůži. Možná...

Žádné komentáře:

Okomentovat