čtvrtek 29. září 2016

Hledání neznámého

Procházím městem, zahalená do stínů. Stínů těch nádherných, ale přespříliš vysokých budov. Krásných a historických budov, které nárazově brzdí vlny mé touhy. Já vím, že tady někde je Ono. Kráčím k dalšímu rohu. Budovy, skrčte se, alespoň na chvíli! Prosím... Kde je? Cítím, že je blízko, ale mé pohledy nevidí to, co srdce. Tolik architektonických skvostů tyčících se nade mnou. Skrývají něco, co je utajené. Zapadlé dvory, zapomenuté osudy, ztracené existence. Já však potřebuju vidět za ně. Kde se skrývá Ono? Ono, ten poslední srdceryvný tón mé písně. Ono, ten poslední melancholický tah štětce na mém obrazu. Ono, to poslední zoufalé slovo vymámené z útrob mé bezbřehé naděje. Tak kde je? A co to vlastně je?

Žádné komentáře:

Okomentovat