středa 16. listopadu 2016

Tužby mnohdy probírané

Kdyby člověk po něčem netoužil, neměl by nic, co by jej v životě pohánělo dál. Co se však děje, když je touha až příliš silná? Kolik toho dokáže zničit? Přinese více škody než užitku? Odpovědi samozřejmě nejsou. Přesto nelze netoužit..

Ať už toužíme po něčem hmotném či nehmotném, jak daleko jsme ochotni pro to zajít? Položili bychom život, jen aby se nám splnilo ono přání? Pokud si odpovíme na tuto otázku slovem NE, znamená to snad, že bychom měli přehodnotit, zda není naše touha banální? Tímto článkem se nepokouším nalézt něco, co ani popravdě nemůžeme zodpovědět. Jen se nechávám unášet na vlně tíživosti mého svědomí.

Tužby mnohdy probírané
jsou někdy tak dojímavé.
V tom hrobovém tichu
bývají však k smíchu.

Možná se celý život budeme honit za jediným snem. Vpadne nám do cesty hromada překážek, ale také nadějí a iluzí. Existuje spoustu uliček a cestiček, které nám můžou pomoci, avšak my si stále vybíráme ty slepé ulice. Cíleně, nebo omylem? Co když toužíme více po peripetiích než po samotném cíli? Jak to všechno rozpoznat? Nesčetněkrát se někdo našim nápadům a myšlenkám jen tak vysměje. My bychom si za tím však měli stát za každé situace. Pokud člověk netouží a nemá svůj vlastní záměr v daných oblastech lidského bytí, má vůbec důvod k tomu, aby tady byl?

Žádné komentáře:

Okomentovat