středa 18. ledna 2017

Je člověk prahnoucí po smrti nehodný života?

Já jsem poměrně benevolentní bytost. Alespoň co se týká názorů. Každý názor nejprve pečlivě vyslechnu, popřemýšlím o něm, a až poté reaguji. Většinou oponuji. Mám uvnitř sebe nutkavý pocit, že bych měla naprosto vždycky vyjadřovat opačný názor, nebo se alespoň chytit něčeho, co jsem pochopila po svém a nevědomě (no fakt!) odvádět téma daleko za hranice již řečeného a ve finále se už vlastně jen opakuji a omlouvám, že jsem se nechala strhnout vlastními myšlenkami.

Ona nutkavost oponovat se mi přestává líbit a chtěla bych proti ní bojovat, ale prozatím se mi nepodařilo identifikovat ani samotného původce a jeho polohu, tudíž je téměř nemožným jej zpacifikovat. No, a zpacifikovat samu sebe nedokážu. Ať už je to jak chce, včera k branám mé myšlenkové továrny dorazil názor, díky kterému vím, že tentokrát mou opačnou reakci nezpůsobuje onen vnitřní ubíjející nutkavý pocit, ale čistě jen můj ryzí pohled na život.

"Lidé, co chtějí zemřít nemají právo na život. Jsou to slaboši. Chtějí umřít a nic. Nic nezažít. Nic nemít. Žádný barvy, žádný štěstí. Nic. Život je něco jako 'dar'. Dar, že můžeš být na téhle planetě. Nemáš si ten život brát sama. Nebo někdo tobě. Máš umřít sama, přirozeně."

Au. Já nikdy dopodrobna neuvažovala o smrti jako o předčasném ukončení života, ke kterému se rozhodnu já sama. Moc dobře vím, že bych na to nenašla kuráž. Zatím. Napsat ale tyto věty člověku, kterého se téměř týkají. Člověku, který o smrti smýšlí víc než je obvyklé pro ostatní. Mně. Au. Každé slovo z těchto vět je jako jehla. Jehla bodající do oné síly oponovat. Zrovna teď bych ji potřebovala nejvíce. Potřebovala bych ji k vyjádření mého OPRAVDOVÉHO názoru. Teď. Prosím! Pozdě. Sílu spláchla jedna malá přílivová vlna. (Au!)

Právo na život má každý. Když ale tento "dar" obdrží někdo, kdo neví, co s ním dělat? Je jen na obtíž. Nic netěší. Zbývá jen žít ze dne na den. Čekat na osvobození. Čekat na smrt. Ty ani žít nechceš, nemáš nejmenší tušení, proč tady jsi, proč ten "dar" máš, nelíbí se ti, celé je to zbytečné, východiskem je pouze smrt. Ve smrti vidíš to, co jiné považují za štěstí. Smysl života nalézt ve smrti. Každý má právo se toho daru zbavit, když ho ničí a vzbuzuje v něm to, co by neměl..nevyhovuje. Dostanete dárek od osoby, kterou máte rádi - dárek, který má tudíž jistou sentimentální vazbu k té osobě. Jenže vám je ten dárek na obtíž. Nevyužijete je. Je vám k ničemu. Nemáte však na to, abyste se jej zbavili..

Žádné komentáře:

Okomentovat