neděle 25. června 2017

Malichernosti schovávající se po kapsách


Znáte to. Sáhnete do kapsy, zaboříte dlaň na dno tašky, rozhodnete se několik měsíců po dovolené vyprázdnit batoh, nebo otevřete krabičku ukrytou za oblečením ve skříni. V tom vzrušujícím okamžiku napětí vás strhne vlna zvaná Nostalgie a vy musíte okamžitě začít plavat, nebo se od břehu přítomnosti vzdálíte přespříliš. A co takhle začít se topit?

Má to své nepopiratelné kouzlo. V ruce najednou držíte předmět, jakýsi pomník času. Kaštan z loňského podzimu. Vylisované květiny. Mapu města. Jízdenky, jízdenky, a taky jízdenky. Pohlednici. Fotku. Vstupenku. Prospekt. Suvenýr. Nynější malichernost, minulostní důležitost. Než poputuje zpátky do svého útočiště, nebo se přesune do přihrádky k vyhození, musíte čelit přímému kontaktu. Říká se tomu vzpomínka. Jedna zahřeje a donutí k pousmání, další dokáže vehnat slzy do očí - především proto, že v těchto momentech je konfrontace s "co bylo a už není" bolestná. Nejvyšší čas chytit se záchranného kruhu a plavat o kousek dál.

Nejkrásnější je, že jednotlivé střípky z různých koutů můžou dávat jeden dopodrobna dotvořený obraz - ať už vašeho loňského letního Já, nebo podzimního Já roku 2014. Všechny ty zbytečnosti, ač se to nezdá, totiž tvoří Vás. Vaši pravou podstatu. Říkají toho mnohdy víc, než byste toho o sobě mohli sami říci. Jen se porozhlédněte. Stiskněte ten neforemný kousek papírku, který se povaluje na stole. Přečtěte si těch pár bezvýznamných slov, co jste tam před týdnem napsali. Nákupní seznam? Vzkaz pro bratra? Upomínka? To jste Vy. Možná jen jedna miliardtina z Vás, možná jedna tisícina, kdo ví. 

Všechno tohle tvoří náš život. Můžeme ty kousíčky zahodit, zrecyklovat, zase schovat, je to na nás. Však ony se vynoří, až bude ta správná doba. Až to samy vycítí. Aby nám připomněly, co jsme už dávno z hlavy vytěsnily. Přesně tohle tady zůstane, až my tady nebudeme. Poté skončí v jiné dlani. A co s nimi bude dál? Však ony si své místo vydobyjí. 

Žádné komentáře:

Okomentovat