úterý 10. dubna 2018

Svět ve světě / Kudy jsi Toužil jít a Kam?

Dát vale mumraji turistů a vejít do prvního úkrytu, co se naskytne. Ah, jasně, počítáme s vámi, když teda tvrdíte, že sem polovičně patříte. Chcete sem patřit celistvě? Pak tedy pokračujte - šipky, šipky, ukážou kam dál. Tak já teda jdu. Chodbou, schodištěm, až k mým možným náhradníkům. Všichni máme společný ten malý záhyb srdce, co ne každý má. Přítomnost vyšinutosti. Jak přes kopírák, a stejně každý svým.

Sedni si. Ne sem, TAM! Udělej tohle, tamto, taky napiš tady - o tomhle! A pak až o tom. Teď máš jméno, při odchodu budeš číslo. No tak, neplýtvej časem, musíš to stihnout všechno, i když nemáš šanci, ale moc se na tebe těšíme. Představuj si, že víš všechno, piš, nahazuj z vnitřku slova, která hlavou ani neprošla, hlavně to tam všechno vecpi. Dost. Stačí. Už jsi se vyklepal, jsi vyždímanej, nebo potřebuješ ještě? Jdi pryč. Vždyť o nic nejde, neřeš to.

Kopie, pojďte, usaďte se. NE! Najděte si, kde máte sedět. Ty sem nepatříš, jdi do další řady. Tak jo. Mohlo by to být takhle... Teď už je vám to jedno? No jak myslíte. Než odejdete, přijďte mi říct, kdo jste. Po opuštění dveří už nebudete KDO, ale CO. Co? Číslo. Jaké? Dvouciferné ne. Tak jaké? Ha, třeba sedmimístné, abys nemohl vykládat, co jsi. Díky nám to nevíš ty, nemusí to vědět ani další. Stačí, že jsi v našich rukou. Další!

Taky číslo? Taky. Když už nevíme, kým jsme... odkud přicházíme? Všichni odjinud. Aha. Když jsme teda všichni stejní, proč nemůžeme zůstat pospolu? Prý nás nepotřebují, stačí jim polovina. Zbytek půjde do časosběru, nebo do sběru - bez možnosti recyklace. Buď jejich čas ještě přijde, nebo právě dochází. A přitom bychom si rozuměli, to jde vidět, máme v srdci stejnou díru! No tak jo, tak dobře dojeďte. A hodně štěstí. Třeba příště. Ahoj! Mějte se!

Nadechni se. Nejde to. K nadechnutí byl prostor uvnitř. Je tady rušno.

Žádné komentáře:

Okomentovat